Bourání stavení
Střechu budovy garáže a hospodářského stavení se mi podařilo odstranit a zlikvidovat. Celá stavba se přestala bortit, nicméně je nutné se stavením něco provést. Po letech vlastnění rodinného domu se mi podařilo dát zahradě zelenou barvu. Garáž je nyní pro ostudu a proto je tématem jara a léta bourání stavení a vytvoření další zelené plochy.
Ze stavení zbude pouze obvodová stěna, která tvoří hranici mezi mnou a sousedním pozemkem. Celé bourání stavení tedy musím rozdělit do několika etap.
- V prvé řadě se musím zbavit zbylého komunálního odpadu, který zbyl v zákoutích králíkárny a chlívku.
- Dále se musím vypořádat s dřevěnými konstrukcemi,
- Na konec pak zbořím cihlové stěny a zajistím jejich odvoz.
Plán to není skromný, ale je časově náročný. Zároveň spoléhám na minimální spojené výdaje, neboť bourání stavení začínám s nulovým rozpočtem.
Vytřídění odpadu
Když bylo stavení bez střechy a do útrob vnikalo denní světlo, začaly uvnitř růst kopřivy a jiný podobný plevel. Vytřídění odpadu jsem si tak opět „zjednodušil“ o likvidování zeleného plevele. Výsledkem několikadenního snažení bylo několik hromad roztříděného odpadu.
Drobným odpadem postupně naplním popelnici a na velký odpad využiji velkoobjemový kontejner. Ten poskytuje naše obec pro své občany zdarma.
Rozebrání dřevěné konstrukce
Dřevo jsem ze stavení odstraňoval postupně tak, abych se mohl bezpečně pohybovat. Nad prostorem garáže zůstaly pouze v malé části trámy, které jsem jednoduše sundal. Dále byl ve vnitřním rohu stavení dřevěný regál a nějaký chlívek, který byl prvním adeptem na spálení.
K přístavbě jsem přistupoval opatrněji. Nejprve jsem vytloukl dřevěné pobití, které tvořilo stěny 2.NP v části stavení, poté jsem sundal trámy, které byly nosnou částí střechy.
Až na začátku léta se mi podařilo dojít do finále a rozebrat podlahu v přístavbě. Ta byla poslední dřevěnou konstrukcí stavení. Po dlouhém likvidování dřeva zůstalo pouze nepředstavitelné množství stavebního a komunálního odpadu.
Likvidace odpadu
Abych se na ploše mohl vůbec bezpečně pohybovat, opět jsem roztřídil vzniklý odpad. Velkou část odpadu jsem odvezl do velkoobjemového kontejneru. Ukázalo se i velké množství šrotu, které jsem udal ve sběrných surovinách.
Použitelný dřevěný odpad rozřežu a použiju v zimě do krbových kamen. Ztrouchnivělá prkna a trámy na místě spálím.
Bourání stavení
O prázdninách se mi konečně podařilo uklidit a ze stavení zbyly pouze zděné části. Postupně jsem mohl začít s likvidací a odbourával jsem cihlové zdi. Po letech zvětrávání byla malta natolik znehodnocená, že cihly zůstávaly úplně čisté, nebo jsem k jejich očištění nepotřeboval sílu. Operativně jsem se rozhodl, že maximum cihel očistím a uchovám pro použití někdy v budoucnu.
Čistá suť je materiál, který lze použít k zasypání, nebo navážce. S tím jsem operoval a hledal dopravce, který suť odveze jako stavební materiál za rozumné peníze. To se mi podařilo a měl jsem k dispozici na několik víkendů natahovací kontejner.
Suť ze zahrady a okolí stavení postupně mizí a začíná se rýsovat výsledek snažení. Bohužel se začíná snižovat kapacita a možnosti dopravce s kontejnerem. V kombinaci s mými pracovními povinnostmi a vytížením kontejneru je pro letošní rok s odvozem konec.
Fotogalerie
Další fotografie jsem umístil do alba fotky Google, kde naleznete všechny snímky z této, ale i zpředcházející a nadcházející práce na stavení.
Nápad mého souseda
Jak jsem zastavil odklízecí práce, začalo mi být líto, že se mi stavení nepodařilo zbourat a odvézt celé. Svůj smutek jsem řekl svému sousedovi při sousedském potlachu. Soused však navrhl myšlenku, na kterou jsem se okamžitě chytil.
Kde stojí torzo stavení je zahrada v docela prudkém svahu, na kterém parkuji s autem. Proč třeba nevyužít neodvezené stavení jako stavební materiál? Šla by pod šikmou částí zahrady postavit opěrná zeď a prostor zasypat zbylou suťí?
Mám prostor na přemýšlení, jak tento nápad realizovat. Kdyby se myšlenka podařila, pak bych měl nejen po problému s odvozem suti, ale získal bych rovné a poholné parkoviště. Jak se říká, „vše zlé je k něčemu dobré“.
